Trvalé a rozebíratelné spoje – v čem se liší typy spojovacího materiálu

Spojování materiálů je realizováno různými způsoby, které standardně využívají buď specifických technologií, nebo spojovacích prvků či systémů umožňujících vytvářet spoje nerozebíratelné nebo rozebíratelné. Jsou-li užívaný spojovací technologie, výsledkem jejich aplikace je obvykle nerozebíratelný spoj – výjimku tvoří tesařské spoje na dřevěných konstrukcích. Rozebíratelné spoje jsou zase nejčastěji vytvářeny prostřednictvím spojovacích prvků.

Spojování materiálů

Materiály lze spojovat prostřednictvím různých prvků a technologií, které se mezi sebou liší podmínkami spojovacího procesu, trvanlivostí spoje, jeho přesností i pevností.

Konkrétní způsob spojování závisí také na vlastnostech materiálu a typu spoje. Pro vytváření trvalých spojů se využívá především svařování (vhodné pro kovy nebo plasty) nebo lepení, případně je možné spoj vytvořit bez spojovacích prvků zvláštním tvarováním konstrukcí nebo využitím systému pero/drážka.

Pro vytváření rozebíratelných spojů se používá spojovací materiál. Aplikace spojovacích prvků rovněž závisí na typu konstrukce a materiálu, ze kterého je vyrobena. Pro takto vytvářené spoje se využívá následujících spojovacích prvků:

• hřebíky a spony
• kolíky
• šrouby a vrut
• nýty

Aplikace spojovacího materiálu

Jednotlivé druhy spojovacích prvků se aplikují ke konkrétním účelům.

• Hřebíky, spony či kolíky se standardně užívají ke spojování dřeva nebo připevňování měkkých materiálů k dřevěným konstrukcím.
• Pro spojování kovových a plastových dílců se obvykle uplatňují systémy využívající šrouby nebo nýty.

Nýty představují speciální typ spojovacího materiálu, jehož prostřednictvím je možné vytvořit nerozebíratelný spoj při využití bodových spojovacích prvků. V porovnání se šroubovými spoji se vyznačují především větší pevností a odolností. 

Nýty je možné pořídit v různém provedení – základní řešení je tvořeno klasickými nýty s půlkulatou nebo zapuštěnou hlavou. Pro spoje s jednostranným přístupem se využívají tzv. trhací nýty, které pro aplikaci využívají trhacího trnu. U spojů vyžadujících větší mechanickou odolnost se pak uplatňují strukturální nýty, jež se vyznačují lepší odolností vůči působícímu zatížení od konstrukce způsobující napětí uvnitř spojovacího prvku.